Město Nový Jičín vzniklo v 2. polovině
13. století, kdy bylo založeno na křižovatce důležitých obchodních
cest. Jeho nejstarší částí a chloubou je pravidelné, čtvercové
náměstí, které svou osnovou náleží k vrcholům středověkého
městského urbanismu u nás.
Město bohatlo prodejem piva a vína a mezi jeho nejstarší památky náleží většina sklepení, umístěná pod bohatými šenkovními domy na náměstí. Vůbec nejstarší památkou města je ale gotický hrad pánů z Kravař, postavený koncem 14. století. Na jeho místě vyrostl v průběhu 15. a 16. století pohodlný renesanční zámek, ukrývající v sobě malou městskou citadelu, postavenou v dobách tureckého nebezpečí.
Období renesance ovlivnilo podobu fasád a vnitřků domů na náměstí. Od 2. poloviny 16. století se započalo se stavbou pověstných novojičínských loubí a z roku 1563 pochází také nejcennější měsťanský dům na náměstí – tzv. Stará pošta, postavená neznámými italskými staviteli ve stylu toskánské renesance.
Do podoby města zasáhlo významným způsobem baroko. Nepřehlédnutelnou dominantou města je barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie s věží a z tohoto období pochází také řada fasád na náměstí. Jeho pomyslným středem se stal morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1710. Na novojičínském náměstí se uplatnily také klasicismus, empír a novohistorické slohy. Mimořádná koncentrace historicky cenných budov a urbanistická hodnota městského jádra města Nového Jičína vedly v roce 1967 k jeho prohlášení za městskou památkovou rezervaci, kterou každoročně navštíví velké množství turistů.
Radnice
Jeden z nejvýraznějších domů na náměstí, navíc ozvláštněný věží s hodinami a ochozem. Její původ je snad gotický z doby po požáru města v roce 1503. Zachované obvodové zdivo a část kleneb přízemí však pochází z renesanční stavební etapy po roce 1586. Další stavební zásahy je třeba předpokládat po třicetileté válce a po velkých požárech města ve 3. čtvrtině 18. století. Jednopatrová budova byla zvýšena až roku 1881, kdy dostala také gotizující romantickou fasádu. Současný stav je výsledkem hodnotné dostavby z let 1929 – 1930, dílčí zásahy ze 2. poloviny 20. století. V současné době je sídlem Městského úřadu Nový Jičín.
V centru náměstí je vztyčen barokní pískovcový sloup P. Marie. Jeho základnu tvoří mohutný kvadratický sokl s nárožními hranolovými pilířky, na kterých jsou osazeny sochy čtyř světců. Na severovýchodní straně soklu je výklenek se sochou sv. Rozalie. Na kamenné římse obíhající obvod soklu jsou osazeny figury sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Rocha a sv. Jana Sarkandera.
Postava prostovlasé Madony v nadživotní velikosti stojí na oblacích a v náručí oběma rukama svírá Ježíška, v pravé ruce navíc drží žezlo. Dílo pochází z roku 1710, kdy bylo pořízeno z odkazu měšťanů Tomáše a Judity Stirznikových na paměť velkého moru z roku 1680. Pozdějšími zásahy byl monument poněkud upraven.
Kašna
přiléhá k jihozápadní straně základny mariánského sloupu, který stojí uprostřed náměstí. Je opatřena čtyřmi bronzovými chrliči vody ve tvaru zvířecích hlav. Na krycí desce kašny je umístěno sousoší tančícího páru v německém kravařském kroji. „Tančící kunvalďané“ a sochařská výzdoba jsou dílem F. Barwiga z roku 1926. Kašna byla roku 1980 restaurována.
Laudon (rohový dům)
v tomto domě zemřel v roce 1790 slavný rakouský generál Ernst Gideon von Laudon. V roce 1800 tato místa navštívil další slavný vojevůdce, ruský generál Suvorov. Generálu Laudonovi byla na domě k 200. výročí úmrtí odhalena busta a pamětní deska.
Dům vznikl patrně až po třicetileté válce, pravděpodobně spojením dvou starších objektů, ze kterých se zachoval vstupní portál.
Španělská kaple
Její pohnutá historie má svůj začátek v třicetileté válce. Je spojena s bitvou před branami Nového Jičína roku 1621, kdy zde byli pochováni císařští obránci města, zvaní „černí Španělé“ – Neapolitánci, pobití vojskem Jana Jiřího Krnovského. Nad jejich hrobem byl vztyčen nejdříve dřevěný kříž, poté postavena dřevěná kaple a v letech 1725–1727 zbudována kaple zděná. Ke kapli se konala poutní procesí a cesta k ní byla lemována sochami svatých. Dochovala se pouze jediná socha – po pravé straně po cestě k nemocnici.
Za vlády císaře Josefa II. byla kaple zrušena a přeměněna na sklad soli. Zásluhou občana Františka Mecha byla kaple opravena a roku 1841 vrácena náboženským účelům.
Současná podoba areálu je výsledkem historizující úpravy v letech 1863 – 1864, kdy byla ke kapli přistavěna věž a byl doplněn dnešní interiér. Během vánočních svátků okouzluje návštěvníky kaple mechanický betlém.
Svinec
kopec o výšce 546 m n.m. je součástí Štramberské vrchoviny. Dne 22.12.1994 byl vyhlášen za přírodní rezervaci. Vyhlídka u kamenného kříže na vrcholu je místo dalekých rozhledů. Lze odtud vidět Beskydy, Hostýnské vrchy, Oderské vrchy, Moravskou bránu i Hrubý Jeseník. Pohled ze Svince bere dech také profesionálním a amatérským geologům, jelikož nikde jinde nelze tak dobře zhlédnout dva naprosto odlišné vývojové typy naší krajiny jako zde. Na jedné straně Oderské vrchy, patřící k prvohornímu Českému masívu, na druhé straně zase výrazné mladší druhohorní až třetihorní Beskydy a Podbeskydí, náležející k soustavě Západních Karpat. Mezi těmito dvěmi jednotkami se táhne nesmírně cenný průliv příkopové propadliny – Moravské brány.
Starojický kopec
Přímo naproti Svince se vypíná Starojický kopec (496 m n.m.) s majestátní středověkou zříceninou pevnostního hradu Starého Jičína z 1. pol. 13. století.
Dominantou Svince je od roku 1882 již výše zmíněný kamenný kříž, k němuž se váže zajímavá historie. Když v roce 1873 Johan Stieber, kostelník z novojičínské Španělské kaple, vykonal za pomoci místních zbožných spoluobčanů ve své době téměř nadlidskou pouť do Svaté země, Egypta a Říma, nechal po svém návratu z vděčnosti zbudovat tento křesťanský symbol. V jeho základech jsou uloženy kamínky ze svatých míst, která poutník navštívil. Od roku 1981 zde slouží lyžařský areál s horskou chatou.
Skalky
374 m vysoký táhlý kopec za městem. Dávní obyvatelé zde měli svá políčka, ve skalách těžili kámen pro svá stavení. Vedla tudy hlavní cesta do Valašského Meziříčí. Po velkém požáru stodol na úpatí kopce r. 1833 byly položeny základy stromořadí a Skalky se staly především cílem výletů. V letech 1928 – 1929 bylo ve Skalách vybudováno přírodní divadlo.
Kojetín
První písemná zmínka o obci je z roku 1497. Na okraji vesnice se nachází památná lípa.