Štramberk leží v bezprostředním sousedství
Kopřivnice. Je rozložen na svazích Zámeckého vrchu a Bílé hory. Kdysi jej
chránil zeměpanský hrad, z něhož se do dnešních dnů zachovala hláska,
známá štramberská Trúba. Pro svou malebnost, zachovalé městské jádro
s křivolakými uličkami, které je městskou památkovou rezervací,
rázovitými dřevěnými domky zvaných dřevěnice, je nazýván Moravským
Betlé-mem. Ve světě je znám především svou jeskyní Šipka s nálezy
neandrtálského člověka, které inspirovaly k tvorbě akademického malíře
Zdeňka Buriana, který zde mnoho let žil a pracoval. Bohatou a rázovitou
historii města přiblíží návštěvníkům Muzeum Novojičínska, expozice
Štramberk (městské muzeum) nebo Muzeum Zdeňka Buriana. Z turistického
hlediska je zajímavé také to, že zde byl už v roce 1895 založen odbor
Klubu českých turistů MUDr. Adolfem Hrstkou, jehož jméno nese turistická
chata pod Trúbou, kde je také umístěna jeho pamětní deska. Ze slavných
rodáků jmenujme alespoň cestovatele Jiřího Hanzelku, jednoho ze slavné
dvojice Hanzelka + Zikmund.
Štramberská Trúba
Hrad štramberský pozůstával z kulaté věže hradní (kulatiny, trúby) asi 40 m vysoké, již obklopovala hradní zeď, uzavírající malý dvůr podoby nepravidelného pětiúhelníka. Tento dvůr byl na třech stranách velice úzký, ale na straně proti vchodu byl širší, a na této straně byl panský dům (palác), z něhož ve výšce asi 10 m vedl ke vchodu věže můstek, který se snadno rozebrati mohl. Podnes zachovaly se dvě na východ se táhnoucí zevní zdi k jihu a dvě hlásky, upraveny na obytné domky. Dochovaná hlavní věž je dominantou kraje a slouží jako rozhledna.
Štramberk – koupaliště Libotín
Slavnostní otevření koupaliště u Libotína se konalo v neděli 21. srpna 1938. Otevření koupaliště se stalo důstojnou oslavou Republiky. Z náměstí šel krojovaný mohutný průvod spolků i jednotlivců, nad průvodem přelétával kluzák.
Kotouč a jeskyně Šipka
Vzácná trojice hor tvoří jakousi přirozenou bránu a střeží přístup k moravským Beskydám: na jihu posvátný, poutnický Hostýn, na severu bájeplný Kotouč a mezi oběma velebný, turistický Radhošť. Stojíme nyní na úpatí nejnižší a nejpřístupnější ze jmenované trojice hor – na úpatí Kotouče.
Příhodná poloha Kotouče vévodícího celému okolí, jeho jeskyně i slunné stráně lákaly lidské tlupy, které zde od pravěku táhly, k zastávkám na kratší či delší dobu. Z jeskyň zaujímá přední místo Šipka. Ta byla v dobách ledových domovem, kde pračlověk žil i umíral. Do dnešní doby se zachovala jen čelist jednoho z nich. Teprve po mnoha desítkách tisíc let objevil (v srpnu roku 1880) tento malý lidský pozůstatek moravský badatel prof. K. J. Maška.. Šipecká čelist potěšila archeology i geology, ale i antropologové si přišli na své – objevili první neandertálce nejen na našem území, ale i v rámci tehdejšího Rakousko – Uherska.
Botanická zahrada Štramberk –
Arboretum
Nachází se na Lašské naučné stezce na pomezí Štramberka a Kopřivnice v opuštěném lomu ve skalním prostoru zvaném Kamenárka. V areálu postupně vzniká expozice mokřadní a suchomilné vegetace. Je zde přes 1200 druhů ohrožených a zvláště chráněných rostlin, více než 1100 vzácných druhů obojživelníků, motýlů a dalších živočichů. Okolní skály slouží k horolezeckým výstupům.
Kostelík sv. Kateřiny
Mnoho turistů, kteří navštíví Štramberk, zná dobře Trúbu, Kotouč s jeskyní Šipkou i samotné městečko a jeho starobylé dřevěné chalupy. Ale máme zde ještě další vzácnou památku, o níž mnoho návštěvníků neví. Asi půl hodiny od štramberského náměstí, u silnice k Novému Jičínu, stojí starobylý kostelík sv. Kateřiny. Okolo něho stávala kdysi ves Tamovice. Kostelík i zaniklé Tamovice poutají pozornost badatelů po několik generací.
Už v roce 1920 se ke kostelíku vyjádřil dr. Adolf Hrstka.: dle pověsti spadá původ kostela až do dob předtatarských (počátek 13. stol.). Soudil tak dle gotického okna ve východní zdi presbytáře i trojdílného dřevěného oltáře s pěknou gotickou mřížkou. Poukázal i na tabulový obraz se sv. Kateřinou. Václav Mencl označil tamovický kostel za raně gotický objekt pocházející ze sklonku 13. století. Mínil, že „…jde tu pouze o lidové obnovení zničeného starého prostoru…“
O filiálním kostele štramberské fary pro
obyvatele Tamovic a Závišic se zmiňuje i Václav Severa. Starobylý
dřevěný kostelík sv. Kateřiny srovnává s hodslavickým dřevěným
kostelem, nepřímo zařazeným už k roku 1419. Z dalších badatelů
jmenujme aspoň Cyrila Hykla, jenž datoval původ kostelíka do 12. století.
Při opravě kostela v letech 1949 – 1950 věnoval kostelíku pozornost
i Emil Hanzelka. Zaujala jej mj. pískovcová konzola v jihovýchodním rohu
presbytáře i podoba neurčitelného zvířete na pískovcovém kvádru.
Domníval se, že kvádr s maskou zvířete pochází z mnohem staršího
oltáře – vzhledem k opotřebování povětrnostními vlivy – snad ze
slovanského „božiště“.
Řadu názorů na kostel i úvahy o datování jeho vzniku – od 12. století až do prvé poloviny 16. století – zatím uzavírá vynikající znalec Novojičínska, dr. Adolf Turek. Vznik kostela položil do konce 14. století a do souvislosti se zesíleným kultem sv. Kateřiny, jejž v českých zemích propagoval Karel IV.
U kostelíka sv. Kateřiny stávala osada Tamovice. Snad někdy po roce 1570 vrchnost málo výnosnou ves v rámci své hospodářské politiky zrušila a zřídila z ní dvůr. Takže u kostela zůstal jen dvůr a mlýn, který patřil do Štramberka. Archivní doklad z r. 1588 uvádí Tamovice jako dvůr. Dvůr tenkrát často zůstal ze zaniklé vsi. To by znamenalo, že Tamovice zanikly někdy mezi lety 1570 – 1588.
Na jejich místě stojí dnes jenom (už vzpomenutý) kostelík sv. Kateřiny. Dlouhá léta se na něj zapomínalo. Potřeboval by pečlivější opravy vnější i vnitřní, aby se mohl znovu těšit pozornosti, kterou si svou starobylostí právem zasluhuje.